Akce a reakce

Sice vím, že už se nedočkavě klepáte na to, až si přičtete jeden z mých finfárních článků, ulízáváte si chlupaté obočí, aby vám nebránilo v nepřetržitém sledování monitoru, nemůžu si však předtím odpustit malé zarýpání do aktivity čtenářů. Je vážně skvělé, že jste se rozepsali, a jakž takž začali kritizovat mé články.
Jak jistě víte, práce redaktora na veřejnoprávním „blogu“ není jen tak! Je to velký duševní boj s lenivostí a nezájmem, kterým jsou brogeři prosáklí, skoro jako tanga bulharské striptérky. Když už ve mne ale něco „cvakne“, a já sem tam přece jenom napíšu, najdou se takoví vtipálkové, kteří mě zkritizují za to, že mé vtipy jsou na úrovni tříletého děcka.
Navážejte se mi do maminky, do mého čůrajícího pytlíku, který musím mít všude sebou, ale do mé vtipnosti ne-e… Ostatně ona ani žádná není, v tom tkví ten problém. Nikdy nepřemýšlím o tom, že napíšu vtipný článek – prostě napíšu článek… A kdybych se v nějaké Lunetici zvrácené paralelní galaxii přeci jen tak rozhodl, měli byste tu jeden článek za týden, ne-li jednou za měsíc, jo-li jednou na svatého Dyndy (podle romského kalendáře tedy 27.3).
A když jste tak Clever, tytyt, puk, nene, můžeme to zkusit tak, že já budu psát články tipu „ŽvB přesedlala na server nové generace – lagy se můžou jít zahrabat“, a vy články jako například „Vodáčkovi pes ukousl obě ruce – už nebude moct skriptovat“… Uvidíme, koho budou mít čtenáři raději.
Sice neříkám, že čtenáři z těchto „vtipů“ nezažívají takové orgasmy, jako chlapy za jediný den (tím mám na mysli den v létě, mezi devátou a desátou třídou), ale možná mají více orgasmů, než kterákoliv žena (tím mám zase na mysli Jessicu Fletcherovou).
No samozřejmě psát články není jenom o tom být srandovní, je to otázka priorit.
Když se na třeba žvb odehraje velevážená akce, jako třeba, že Cakel De La Moonovi natočí reklamu na Kosmodisk, jedinec typu A (pro přehlednost mu říkejme třeba Sylar) hned utíká ke svému blikajícímu počítači, aby o tom napsal vzrušující příběh do deníčku, ale v tu chvíli na něj z knihovničky spadne Mauglí, kniha džunglí, dyšne ho do hlavy, a Sylar už nikdy nebude jako dřív. Zato jedinec typu B (tomu říkejme třeba… pan Fixel) si dá před knihovničkou kastrol na hlavu (to je jenom jeden z jeho neobvyklých zvyků, pro plný počet kliknete na www.fixelvevane.cz ), no za rohem ho olíže pes, a jedinec tipu B onemocní mozkovou meningitidou. A jedinec typu C, který právě píše tento článek na nějakou veleváženou akci kašle, a dál se věnuje sexu s partnerkou… Snad mi tedy prominete, že tak často nějaký ten článek nesesmolím.
Stejně tak se vyhýbám nesmyslnými spojeními s puberťákáky, kteří si v autobuse prdnou, a potom se škrní, že ostatní dýchají to, co měl ještě před chviličkou v zadku.
Jak jsem napsal v nejednom inzerátu v novinách, jsem psychedelický pedofilní agrofob, který hledá nadrženou čtyřletou holčičku, poznatek: mam živého Elma! Doufám, že jsem vám vytvořil obrázek o sobě samém a podotýkám, že tenhle článek jsem se pokoušel napsat alespoň krapet vtipně.