Další tabulka v čokoládě

Život v bradavicích?
Omlouvám se za tak stupidní úvod, ale na wikipedii psali, že je in, psát v úvodech otázku. Zaujmu tak roztěkanou pozornost čtenáře, což stojí za pokus. Moje otázka by se dala chápat jako „Co je to život v Bradavicích?“, nebo jako reklama na prostředek odstraňující nevzhledné bradavice.
Vsadím všechen svůj kouzelnický majetek, včetně pana Brambory, že znáte obligátní hry tipu World of Warcraft, Lineage, a bůhvíco ještě. Masivní multiplayerové ždímačky vašeho drahocenného času, s jediným cílem – stát se nejlepším. Vaše nechutně nabušená postava tak šikanuje slabší hráče, a zažívá s toho orgasmický pocit.
Život v Bradavicích si vzalo za úkol překopat smysl multiplayerových her – hraje se zcela pro zábavu a, dlužno říct, vychází jí to. Může vám být tedy zcela jedno, jestli má spolužák vyšší stupeň v bylinkářství, bude mu de facto vhodný jen k získání lepší známky, a i ta se ve většině případů odvíjí od vaší, reálné inteligence. Stejně tak vaše oblíbenost, odvaha a spousta ostatních superlativů nezávisí na nějakých levelech, skillech, atd., ale na vašem rozhodování. Chápete, co tím chci říct? Život v Bradavicích je geniální hra, kde nezáleží na nějakých statistikách, ale na vás. Proto máte iluzi dýchajícího světa, kde každý spolužák, každý prodavač a každý skřítek má vlastní historii, problémy a city. A především, nejde o to vyhrát – jde o zábavu. Není nic lepšího, než po těžkém a náročném dni usilovné dřiny usednout za krásně vyhřátý monitor, a…
…A jednoduše se bavit. Teď nemám na mysli duchaplné vtípky tipu „dneska mi vyhořel počítač, hahaha“. Nejen proto, že sami o sobě nejsou vůbec vtipný, ale také proto, že za takovouhle větu byste měli dlouhý rozhovor s těmi nahoře. Och, já se ještě nezmínil? ŽvB je plně RP.
Lámete si hlavu, ruce, prsty na nohou s tím, co to RP znamená? Nemůžete kvůli tomu spát, vyčerpaně chodíte po pokoji, neustále řvete do monitoru „Coooo toooo jeeeee??!!“? Proč to zdlouhavě vysvětlovat, když nám to chlapci z bradavic tak pěkně vysvětlili… Zde (klikni, nebo k tobě přijdu a zbiju tě).
Ovšem, ne každého může zaujmout taková idea světa, kde si pořád na něco hraješ, vůbec nevíš, jak se doopravdy jmenuje tvůj nejlepší kamarád, nebo jestli to není pedofilní psychopat, trpící deviací na malé kouzelníčky. Převážná většina z nás (a tím myslím všechny, kdo mají s ŽvB cokoliv společného) je ale touto atmosférou unešená – a já se vůbec nedivím. A tato atmosféra je ještě podtrhnuta roztomilou (každý druhý blog by použil výraz „cute“) grafikou, takovou jak ji známe od zrození Ultimi Online.



A jakou v tom všem mám roli já? Proč je vůbec Život (a smrt) malého kouzelníka na světě?
Jako student, jehož jméno raději zůstane tajemně nevyřčené (cítíte tu tajemnost ve vzduchu?) se těším z každé maličkosti, co se v ŽvB přihodí. Hra se však hraje jen od 18.00 do půl desáté – (na druhou stranu mi to tak maximálně vyhovuje) a zbývající čas se nemám kde uchytit – žádné stránky, popisující denní a noční strasti žáku na ŽvB není, snad jenom fórum, které mě neuspokojuje (bez dvojsmyslů). Chopím se tedy této příležitosti, a slavnostně oznamuji:

„Berte tuto stránku jako vyplnění času, mezi Životem v Bradavicích a Životem v Bradavicích, jako doplňující atmosféru, či jako důkaz, že ŽvB skutečně žije, pod povrchem, i na povrchu. Chcete-li, aby ŽvB žilo ještě víc, neváhejte a zapojte se se mnou do stránky Život (a smrt) malého kouzelníka, nemusíte nutně psát články, prostě jen komentujte, a bavte se o ní. Amen