Klíčem do oka

Ufo v Rosewellu, Yetti nebo složení Michaela Jacksona – to jsou nezpochybnitelné záhady světa, které jen tak někdo nevyřeší. Dodnes se kvůli nim můžeme udiveně dívat na oblohu, mrznout v Himalájích, či kvůli nim můžeme trajdat po koncertech s nožíkem v ruce (no, teď už asi těžko). Hrdě k nim mohu přiřadit naší klíčovou záhadu, která vlastně vůbec není záhadou – a to je na ní právě to záhadné. Lidé už se na své klíče nikdy nebudou dívat stejně…
Veškeré jména v článku jsou smyšlená, a jsou držena pod zákonem 113/5 – univerzum se může rozpadnout na malé kousíčky. Proto věřím, že zachováte naprostou loajalitu.
Co je to loajalita, napadlo vás. Nehledě na to, jak směšné je to slovo, a jak ho asi musí vyslovovat starý důchodce - vybavuje se mi něco s jelením lůjem, ulitou a lolitou (teď ještě vědět, co je to lolita).
Podivně zmateně jsme se cítili, když nastal náš Klíčový problém, bůh žehnej automatickým, uzamykacím systémům. Ale od začátku…
Žádnými nepodstatnými fakty (jakože bylo krásné čtvrteční ráno, že jsem na sobě měl béžovou košili, atd.) vás obtěžovat nebudu, a přistoupím rovnou k věci. Takže, ranní stolice byla mírně řídká, ale převážně zhrudko… Domyslete si kvantum pochybných žvástů…
Můj dlouholetý kolega - krycí jméno mu dejme třeba Plexisko – dostal nápad, který se zdál perfektní. No zdání klame, jak by řekl můj senilní dědeček – a my se na něj vrhli… Na nápad, ne na dědečka (budiž mu urna lehká).
Somrovali jsme v aréně pro tchoříčky, kam se postupně scházela celá havěť z okolí, a Plexiskla napadlo, že si zahrajeme vlastní, extravagantní, aerodynamické tchoříčky. Osobně jsem si myslel, že je to hra o stavění domácnosti, no pan Plexisklo nás všechny poučil, a my se mohli pustit do hraní.
Nebyl bych to já, kdybych se nepřihlásil jako hráč, a se mnou i můj druhý kolega, Víla Amálka (ve jménech nehledejte absolutně žádnou spojitost, prosím). Dopředu řeknu, že zápas vyhrál on, takže jestli jste chystali nějaké dlouhodobé ovace, s balónky a vlaječkami, koukejte je rychle vrátit zpět do Dysneylandu. Po pořádně surovém a drastickém stisknutí ruky jsme se mohli pustit do hraní, za doprovodu gramofonově stereotypního žvatlání komentátora – Plexiskla.



Možná se to mohlo zdát jen jako prostoduché vyhazování věcí z brašen (…) ale zdání klame – všechno mělo svůj smysl, a já mistrovsky myslel až na pár tahů dopředu (na jeden).
Bohužel, Víla Amálka buď myslela na dva, nebo měla dosud nepoznané zkušenosti s mučením a vězněním. Uvězněn v masivních hroudách harampádí jsem sklesle přijal porážku, a psychicky (pozor, nezaměňovat s psychedelicky) se zhroutil na zem (jestli jsem neumřel, ležím tam dodnes).



A od této chvíle začíná naše záhada, přilepte své oči do sedaček – tohle bude jíííízda vašeho života.
Přes všechen ten zmatek jsme si všimli, že Víla Amálka postrádá jeden klíč. A to klíč od trezoru v Gringottově bance. To je ta banka, kde pracují malí škaredí liliputi, o jejichž nos si s trochou nepozornosti můžete vypíchnout oko. Všichni se hned začali hroutit, vzdychat, volat o pomoc, někteří dokonce zkusili sebevraždu za pomoci kusu novin – jen já jsem zachoval chladnou hlavu a ani jsem k tomu nepotřeboval ledničku.



Po chvilce úpěnlivého hledání v předklonu (o problémy s bolavými zády se postaral Kosmodisk) jsem našel třetí klíč, o tom, jaký jsem byl hrdina mluviti ani nebudu. A tady je ten problém: Nějaký retardovaný maniak (všem retardovaným maniakům se tímto omlouvám) nepoznačil žádný ze třech klíčů, které jsem měl v baťohu. Nějaké koumáky napadlo, že jestli jsem měl baťoch aspoň trochu uspořádaný, musím přece vědět, který klíč mi přebývá.
Hah, ta pošetilost lidské mysli je neuvěřitelná, jak si někdo mohl myslet, že já, Adolf Maximilián Leonard Štrůdle budu mít v brašně pořádek? Jsem snad nějaká chůva Fajn? (Hahaha, tenhle vtip pošlu do mezinárodní soutěže vtipů a vtipných hlášek).
Situace tedy byla takováhle: Moje maličkost (ne, s tím to opravdu nesouvisí) vlastnila tři klíče a Víla Amálka jen jeden. Mohl jsem sice utéct a mít dvojnásobný účet u Gringottových, ale Kobra 11 pracuje ve dne v noci, takže… Zajímá vás, jak briliantně jsme situaci vyřešili? Počkejte si, po reklamě.


Revoluční převrat v oboru hudby! Kompilace "Plná Taška Evy a Vaška" je už dávno za zenitem. Pro naše drahé posluchače jsme odněkud z Thai-Wanu vyhrabali Alfa Samce, aby vám nadělil nehoráznou nadílku kvalitní hudby.
Stačí zavolat na číslo +420 158 a obdžíte od nás to nejlepší od Alfa Samce! A to vůbec není všechno - zavoláte-li do 2 sekund, obdržíte jako dárek (v případě, že si připlatíte 499 kč,-), mužný, elastický kondom, v růžové barvě.


Jsem zpátky, a se mnou i halda vtipných slovních spojení a hlášek. Takže, situaci jsme nenásilně vyřešili, oba klíče od banky jsme dali Plexisklovi a bylo… Tak… To je vše…
Čekali jste na nějakou vtipnou pointu? Nebo na nějaké ponaučení? To jste se ve mně velice spletli.
Ale nejlepší na tom všem bylo, že jsem našel… Scvrček!!! Já!!!! Člověk, který má takovou smůlu, že nenajde žádnou minci ani v domě strýčka skrblíka!!! Juchuuuuuuu!!

Autor článku se duševně pomátl, a v tomto stavu nedokáže z článku udělat žádnou vtipnou ani poučnou příhodu. Za veškeré komplikace se omlouváme, v brzké době očekávejte sovu s dárkovým balíčkem na odstraňování plísně z nohou.