Kouzelnický návodáček - Jak správně hrát mrňavého caparta?

„Jak správně tentovat v lese?“, mohl bych se zeptat – vždyť to vyjde nastejno. Jen málokomu z nás táhne na stovku, aby se něco takového musel učit, dědečku hříbečkovi se omluvím dodatečně. Souhlasíte se mnou?
TAK TO JSTE NA OMILU, křičím, a od pusy mi efektně vylétají miniaturní kapičky slin a neméně efektně dopadají na zem. Nejspíš někomu z vás už na hlavě raší malé cédéčko, těm šťastnějším jen disketka, protože hráči se aktuálně na žvb chovají všelijak, jen ne jako jedenáctileté děti.
Zamyslete se nad sebou, usmrkánci… Vlastně ne, nemusíte. Chytrá stránka to udělá za vás.
Určitě si tedy říkáte: Díky bohu, že je tu ta výmluvná stránka s tím feministickým autorem článků! Místo toho teď nemusím přemýšlet o tom, jak se chovat – jednoduše si to přečtu! Zbude mi tak čas na mnohem důležitější věci, třeba na přemýšlení o pochybnosti přísloví „Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet…“
Nemusíte mi děkovat, jsem skromný – stačí si zaplatit permanentní zlatý účet!!

----------------klikni------------------------klikni----------------------------

Jedenáctileté dítě je něco jako retardovaný padesátník – umí si dojít na záchod, ale neumí se strefit do mísy. Takhle obskurní příklad jsem mohl vymyslet jenom já, vždyť tu je přece mnoho jiných aspektů, jako horká plotýnka, hraní na hudební nástroj, atd. Samozřejmě nechci, abyste se chovali jako retardovaní pseudodůchodci (na druhou stranu…), jen byste měli trochu poupravit mentalitu myšlení na středoevropskou formu. Tedy formu vyzáblého dítka, které si myslí, že je duševně a psychicky na vrcholu, při tom ani neví, co psychika znamená. Protože právě takový předpubertální chudáci, který s tím umí zatím jen čůrat, Bradavickou školu navštěvují. Nějaké balení „hezkých“ slečen je pasé, stejně jako vysokoškolská mluva a pití alkoholu (uznejme to, komu tehdy chutnal?). Naopak, před holkou dáte přednost všemu, i dloubání se v nose hůlkou, mluvíte jako kastrovaná gorila, a místo alkoholu si dáte růžový koktejlíček s deštníčkem… Což někteří zženštilí jedinci mohou praktikovat dodnes. Stádium před prvními jebáky je plné idealistických řečiček, nic nedělání, flákání se a oduševnělého plácání, která komiksová postava je lepší – jestli kapitán Žbleb, nebo takový ten šuhaj s kastrolem na hlavě. A ač to první a druhý díl Harryho Pottera (hlavně filmová verze) koncipují jinak, plány temných učitelů, natož osud světa je vám u zatím nepobeďarovaného zadku. Jistě nebudete protestovat, že mentalita takovýchto dětiček se dá zahrát docela snadno, no na druhou stranu, pro někoho může být obtížné, dělat ze sebe blbečka, když jste ve skutečnosti plně vyvinutý člověk, na úrovni Einsteina, či Davida Hasselhofa. Vystřídat poskakování na pláži s vycpaným rozkrokem, za předstírání pomateného kouzelníčka dá někdy zabrat. Přesto, takovéhle reálie jsou mnohem… Reálnější.
Co tím chtěl autor říct? Ve skutečnosti nic, autor celou dobu myslí nad Nesquickem s mlékem, který ho čeká po dopsání článku. Stejně jako malý čaroděj, který se nemůže dočkat, až mu maminka odepíše, až si nacpe celou šachovou figurku do nosu, nebo až bude umět na kytaru zahrát chytlavý refrén z kouzelné školky… Když už jsme u toho, vaši mentalitu skutečně efektně naruší právě pořady tipu Kouzelná školka, Spongebob v Kalhotách, či v případě že máte kabelovku, pan Kabel se svojí sbírkou drátů! I když to na mně není poznat, na výše uvedené pořady se dívám od malička. K dětské naivitě také patří nečekané, nikým nepochopené výjevy, jako je zpívání, pobrukování, vyjmenovávání abecedy pozpátku, či strkání hlavy do záchodu. A to ne jenom proto, že byste tam zahlédli krysu. (Mnozí z vás si jistě řekli, jak je toto větné spojení významově nesprávné – kdo by vyjmenovával abecedu pozpátku po zahlédnutí krysy v záchodě? Stephen Hawking, domnívajíc se, že vytvoří časoprostorové kontinuum?)
Zamyslete se nad tím, já zatím budu v duchu vychvalovat Word, že zná tak neobvyklé slovo, jako kontinuum. Wau. Achich, wau nezná…
Jak už jsem naznačil, nejčastější chyby v hraní kouzelníčka se týkají druhého pohlaví. Samozřejmě, v jedenácti už kdekdo měl holku, třeba i celý nevěstinec, ale bylo to jen takové to chození za ručičku, žádná balírna v baru. Na sex, a jiné praktiky z červené kroniky (teď nemám na mysli bibli) můžete zapomenout rovnou, no paměť bych si každopádně osvěžil, až budete před dívkou stát nazí, s tenisem v ruce. Nevím jak vy, ale já jsem až do puberty byl velmi velice velkoryse nesmělí, a každou holku, která mě chtěla, jsem bůhvíproč poslal do háje. To k myšlení mladých patří – neuměl, spíš tedy nechtěl jsem si představit každoranní pusinkování před školou a nesnesitelné poslouchání hemů o Hannah Montaně (každý správný hannah montanolog jistě podotkne, že tehdy ještě Hanička neexistovala). Proto jsem se těmto agrárním záležitostem vyhýbal, raději jsem se začal učit složitá slova, abych vypadal chytře. Tak byste beze všeho měli dělat i vy, na žvb, protože takováhle věc se může lehce vymknout z rukou, a když se teď, v době krize, za ty lékařské prohlídky platí…
Dále bych se vyhnul jakékoliv dospělé, hutné mluvě – jakkoliv to může znít husťácky a nakůlovaně, jedenáctka je prostě jedenáctka. Vždy je lepší říct „Musím někam hodit bobek“, než „Mám už půldruhé minuty v análním otvoru nahuštěnou kapalinu záchodovou, mohl bych někde vyexhubovat své exkrementy?“… A teď nemluvím jen o časové náročnosti.

No vidíte to, u kakání jsme začali, u něj taky skončíme…
Myslete jako 11, buďte jako 11. Písmenková polívka mluví za vše! (Ale polívky přece nemluví, vy ťuňťové).