Příčné dojmy

Tak tohle chci mít rychle za sebou, stejně jako návštěvu u někoho, kdo mi celou dobu ukazuje fotky z dovolené, na kterých je vyfocena jediná skála, z tisíce možných úhlů. Neříkám, že Příčná Ulice je skála, a už vůbec ne, že by se na ní dalo koukat z mnoha úhlů – vám se poštěstí jenom jeden úhel, ten nejfádnější, z mírně nakloněného pohledu. Žádné vystavené ptactvo na ulici, krabice s nepotřebným harampádím, ba ani obchody s nepotřebným harampádím, takový luxus si nemůžeme dovolit. Stroze načrtnuté dvě ulice, tvořící invalidní L jsou tak uboze laciné, jako taneček na klíně od ruské striptérky. Chladné, šedé, neoholené…
Představoval jsem si živoucí obchody, kde bude spousta věcí k pokoukání. Takhle to vážně působí, jakoby někdo Příčnou Ulici vytvořil pro nákup věcí do prvního ročníku v Bradavicích (což je svým způsobem pravda). Pár pochybných obchůdků, v jednom na vás prodavačka ustavičně volá policajty, v druhém se musíte namáhat k pochopení, jakou podivnou mluvou ten pán za pultem mluví. Idylka. Poezie. Próza.
A co mě nakabonilo nejvíc, nebyla upadající atmosféra ve světle nové, bezchybné beta éry, ale to, že statici po x letech nedokázali přistavět ani tu stupidní Obrtlou ulici, ráje všech kurtizánek, černokněžníků, a kouzelnických mafiánů. Místo, kde je ulice víc pokrytá výkaly, než čistá.
Nevím, jestli si u mě někdy žvb napraví reputaci, příčnou hodně zkonila – no samozřejmě nedávám nikomu vinu, a jestli ano, tak jedině statikům, kteří udělali velké zbla na druhou… Zbla, násobené Zblem… Zbla které ve své nekonečnosti a velikosti dokáže zblbnout i univerzum.
Příjemný nákup, doporučte mne svým známým!